Gruzie: 10 let po válce. A kde jsou lidé?

Anna Lodinová | 11.01.2019

Region: Asie


Tato země na pomezí Evropy a Asie se v posledním desetiletí stává čím dál více opěvovanou turistickou destinací. Ekonomika se snaží vymanit ze sovětské slepé uličky, občanská společnost usiluje o demokratizaci, spolupráce s Evropskou unií se viditelně zarývá do místního povědomí i do projektových bannerů. Netušícímu návštěvníkovi se tu válka dnes jeví jako vzdálená minulost, která však za sebou zanechala 290 000 vnitřně vysídlených osob, což zhruba odpovídá populaci Islandu.

S katedrou Mezinárodních rozvojových a environmentálních studií z Univerzity Palackého v Olomouci jsme v rámci projektu ‘Rozvojová spolupráce na vlastní oči’, financovaným Českou rozvojovou agenturou měli možnost strávit jedenáct dní v Gruzii na terénním výjezdu. Mimo jiné jsme navštívili organizace, založeny vnitřně vysídlenými osobami z Abcházie (‚Fund for Women Entrepreneurs‘) a z Jižní Osetie (‚For Better Future‘). Jejich prací je pomoci lidem z konfliktních regionů, lidem pod hranicí chudoby a etnickým menšinám. Prioritní je pro ně podpora žen při hledání zaměstnání a sociálním podnikání.

V Gruzii stále panuje převážně maskulinní společnost, a tak se v organizaci ‘Fund of Women Entrepreneurs’ (FWE) v Kutaisi věnují primárně postavení žen. Jaký je život IDPs 10 let po válce a jak vypadá pomoc organizace, vysvětluje v rozhovoru projektová asistentka organizace FWE, Natruli Nachkebiou, která nuceně opustila Abcházii v roce 1993.

Co bylo finálním impulsem pro Váš odchod z Abcházie?

Spolu s manželem a dětmi jsme žili v hlavním městě Abcházie – Sokhumi. Pracovala jsem pro firmu JSC Orgtecnik a manžel pracoval pro Ministerstvo obchodu. V Říjnu 1993 jsme byli přinuceni opustit náš domov v Sokhumi kvůli ruskému a abcházskému vojenskému tažení do Gruzie. Jelikož se chystala masová genocida na Gruzínech, patřili bychom k válečným obětem.

Jaké kroky jste podnikli po emigraci?

Po vyhoštění naší rodiny jsme (já, manžel a dvě děti) zůstali v Tbilisi bez žádného příjmu. Rozhodli jsme se tedy přestěhovat do Kutaisi, kde jsme dva roky pracovali v “Org. Technics” – firma, založená IDPs. Poté jsem se vrátila do Tbilisi a pracovala deset let pro americkou mezinárodní komunitní organizaci “Finca”. Pak jsem se ale opět vrátila do Kutaisi, kde nyní pracuji pro FWE. Abcházie mi však stale způsobuje velkou bolest a doufám, že se jednoho dne vrátím. Mimo jiné jsem se po vypátrání dozvěděla, že náš býválý byt byl bez našeho vědomí několikrát prodán.

Jaká byla integrace do gruzínské společnosti v Tbilisi a Kutaisi?

Pro mě nebylo začlenění těžké. Ovšem obecně jsou IDPs spojováni s bezdomovci a vyloučenými skupinami, což je hodně depresivní.

Jaký má status IDP vliv na Vaše děti?

Moje děti mají Gruzínské občanství, stejně jako já. Mají však také status IDP. Přestože můžeme volně cestovat, i jim by byl vstup do Abcházie zamítnut.

Jaké jsou aktuálně v Gruzii podmínky pro vnitřně vysídlené osoby (IDPs)?

Situace vnitřně vysídlených osob není příjemná. Není pro ně žádná možnost zaměstnání, důchody jsou nízké, socio-ekonomické podmínky jsou špatné a proces začlenění je velmi pomalý. Tito lidé nemají naději pro lepší zítřky. IDPs se nemohou vrátit do míst svých bydlišť, jelikož jim stát nezaručuje bezpečnost. Navíc, abcházská de facto vláda jejich návrat nedovolí.

Jaká je historie založení organizace Fund for Women Entrepreneurs (FWE)?

Fund for Women Entrepreneurs je nezisková charitativní organizace, která byla založena 17. Července 2003. Zabývala se tedy také s lidmi z migračních vln před rokem 2008. Naše kancelář se nachází v Kutaisi (region Imereti v Gruzii). Vysídlení lidé byli vyhoštěni z Abcházie a přebývali v regionech spadajících pod gruzínskou jurisdikci s nadějí, že se brzy vrátí. Podmínky jim to však nedovolili a nemohli se vrátit zpět po dobu 26ti let. FWE čerpá ze znalostí a zkušeností jak uprchlíků, tak místních rezidentů.

Jaké jsou priority organizace ‘Fund of Women Entrepreneurs’ (FWE)?

Jedním z našich cílů, a zároveň projektů je znám pod názvem “Krok za krokem k lepší budoucnosti”. Jeho podstatou je usilování o integraci a rehabilitaci osob, kteří jsou v rozporu se zákonem, skrze psychosociální a právní poradenství, neformální vzdělávání, školení a krátkodobé rekvalifikační kurzy. Dalším z našich cílů i projektů je „Vzdělávací a rehabilitační centrum FWE“, skrze které chceme zlepšit socio-ekonomické podmínky žen, které se staly oběťmi násilí nebo jsou součástí rizikových skupin, a to prostřednictvím služeb jako jsou psychologické a právní poradenství, školení a asistence pro získání zaměstnání.

Jak se k Vaší práci v FWE staví gruzínská vláda?

Vláda na naši práci reaguje, ovšem nedostatečně. V mnohém FWE nahrazuje stát - poskytujeme poradenství a podporu ženám při hledání zaměstnání a integrace do společnosti. Konkrétně na mou práci ale nemá vláda žádný vliv.

Co Vám práce v FWE přinesla?

Získala jsem mnoho zkušeností s různými společenskými skupinami a získala jsem také nové pracovní schopnosti a dovednosti. Mnoho jsem se tu naučila a navíc cítím jakési poslání pomáhat lidem se stejným osudem, jaký jsem měla já.

Text: Anna Lodinová, Foto: KRES, Katedra rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci

Autorka je studentkou na Katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Článek vznikl jako součást terénní exkurze do Gruzie a GRV projektu „Rozvojová spolupráce na vlastní oči“, který byl podpořen Českou rozvojovou agenturou (ČRA).


© 2014 Šafaříkova 635/24, 120 00 Praha 2, Tel: 226 200 410, rozvojovka@clovekvtisni.cz