Jak stromy zachraňují bolivijské farmáře před suchem

Alena Machálková | 04.06.2018


Bolívie zažila v posledních letech jedno z nejhoršího sucha ve své historii. Tato malá země zároveň vede žebříčky v kácení pralesů, čímž nenávratně přispívá k dalším klimatickým změnám. Farmáři, kteří se nacházejí v odlehlých údolích bolivijských And s minimálním přístupem do měst, zažívají neustále se snižující úrodu a zvyšující se náklady na obživu. Po dlouholetém úspěšném boji s podvýživou se i tato čísla otáčejí špatným směrem.

Farmáři ve vysokých nadmořských výškách v Andách (2800-4000 m.n.m.) čelí změnám klimatu, které jsou neslučitelné s jejich způsobem pěstování. Kvůli nedostatku vody, odolným škůdcům nebo ztrácející se úrodné půdě farmáři často volí odolnější odrůdy rostlin nebo silné chemické postřiky. To ovšem farmáře žene do začarovaného kruhu závislosti na těchto prostředcích bez garance vyšších nebo stabilních příjmů. Neregulované používání chemikálií také nenávratně ničí ornou půdu a celý ekosystém.

Již léta se vědecká komunita snaží najít způsob, který by zmírnil dopad malých farmářů na okolní ekosystém, a zároveň zlepšil jejich živobytí. Agrolesnictví se často prosazuje jako technika, která dokáže právě tohle. V tropických částech Bolívie se tato technika účelného sázení stromů na poli s tradičními plodinami uchytla. Několik neziskových organizací se snaží rozšířit agrolesnictví i mezi farmáře žijící ve vysokých nadmořských výškách v Andách.

Co je to agrolesnictví

Agrolesnictví je technika v zemědělství, kde se na poli účelně sází stromy a keře spolu s jinými typickými plodinami, jako jsou brambory, rýže nebo třeba kakaové boby. Tento způsob obdělávání půdy má několik výhod. Stromy a keře zvyšují obsah organické hmoty v půdě a pomocí své husté sítě kořenů také zadržují vodu. Mnoho rostlin zároveň nesnese přímý sluneční svit a rostou lépe ve stínu stromů. Stromy dále umožňují farmářům vypěstovat více druhů jídla (například ovoce nebo ořechy) -to napomáhá lepší výživě, a zároveň to chrání farmáře před případným propadem cen na trhu. Dřevo ze stromů se dá rovněž prodat nebo použít a snížit tak tlak místních na kácení okolních stromů k vlastní spotřebě.  

Zpět ke tradicím

Technika sázení stromů na poli patří k tisíc let staré tradici Inků. „Moderní způsoby rychlé produkce na úkor životního prostředí, ale vytlačila tyto tradice do pozadí. Mladí farmáři si nepamatují, že tyto údolí byly dříve plné stromů a nevěří, že by stromy zde v takové nadmořské výšce mohly vůbec vyrůst,“ komentuje technik jednoho z projektů German Vargas důvody proč se agrolesnictví v této oblasti nedaří rozšířit tak rychle jako v tropech. V okolí města Cochabamba působí 5 projektů, které z různých důvodů propagují agrolesnictví mezi farmáři. Za posledních 5 let co jsou projekty aktivní, adoptovalo tuto techniku přes 300 rodin. Adopce je ale pomalá, neboť i výsledky na sebe nechají dlouho čekat. „Farmáři potřebují jistotu, že to bude fungovat, nemůžou si dovolit investovat do daleké budoucnosti, když ani neví, jestli něco sklidí na konci roku,“ konstatuje German. Trvá to minimálně tři roky, než jsou stromy schopny nést ovoce a několik dalších let, než se objeví i žádané změny v kvalitě půdy.

Mollesnejta – experimenty se stromy

Noemi Kaulich se do Bolívie odstěhovala před 20 lety, aby jako specialistka na agrolesnictví pomohla najít vhodnou kombinaci rostlin a stromů, která by mohla místním farmářům pomoci s boji proti klimatickým změnám. V Roce 2001 založila experimentální farmu Mollesnejta, kde pomocí dobrovolníků a vědců z celého světa experimentuje s různými kombinacemi stromů a místních tradičních plodin tak, aby to prospělo nejen farmářům ale i zdejšímu ekosystému. „Doporučení sousedů se ukázalo být nejlepším propagačním materiálem, čím dál tím častěji se ale farmáři chodí podívat, jak je možné že jsem zde schopná vypěstovat jablka. Tradiční plodiny v tomto kraji jsou brambory, kukuřice a obilí. Přidejte maso a máte složení tradiční bolivijské, andské kuchyně. Agrolesnictví vytváří na pozemku jakýsi vlastní ekosystém a farmáři tak mohou vypěstovat i různorodou zeleninu či ovoce. Pěstování vlastní zeleniny je všechny hodně láká, neboť většina z nich se na trh dostane jen jednou měsíčně a chudí farmáři jsou hodně limitování tím,  co mohou doma dlouhodobě uschovat,“ říká Noemi.

Jablíčka a broskve pro děti

Ovoce je v některých oblastech opravdu vzácnost. Nejen že je těžko dostupné v některých výše položených vesnicích, ale protože je zároveň i poměrně drahé, rodiny často volí nákup pragmatičtějších surovin. „Já nejdříve zasadila jen pár stromů, od té doby co děti slyšely, že můžeme mít jablka, nepřestaly o tom mluvit,“ komentovala začátky agrolesnictví Cindy, matka 5 dětí. Ta začala s agrolesnictvím opatrně aby se ujistila, že stromy opravdu vyrostou. Nyní chce agrolesnictví na celém svém pozemku. „Sázení stromů na farmě přijde mnoha lidem jako návrat k nemodernímu farmaření. Veškeré velké a prospěšné farmy používají silné postřiky a hromadu technologie. Je těžké přesvědčit farmáře, že ne všude tento způsob může být prospěšný. Každý má svůj sen o velké prospěšné farmě,“ zakončuje German procházku po Aramasi, jedné z nejhůře přístupných oblastí v okolí.

Článek vznikl díky podpoře z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci programu Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.


© 2014 Šafaříkova 635/24, 120 00 Praha 2, Tel: 226 200 410, rozvojovka@clovekvtisni.cz